Nedlouho poté, co jsem uskutečnil svůj plán, zavolal jsem svému bratrovi Nickovi. Můj hovor měl sloužit pouze k tomu, abych se mu ozval a řekl mu o firmě, kterou jsem založil. V mém životě se vždy dělo hodně věcí - to už znal.
Nickova reakce na mou zprávu mě překvapila, protože se stal velmi vážným a požádal mě, abych chvíli počkal. Slyšel jsem, jak vstal a zavřel dveře své kanceláře. Když se vrátil k telefonu, jednoduše řekl: "Chci se přidat."
Každému, kdo nás, Vica a Nicka, znal od dětství, by bylo těžké si představit, že bychom spolupracovali. Byl to přece ten samý bratr, který mě dokázal zvednout jednou rukou (když jsme byli děti) a pravidelně mě trápil hrozbou, že mi nasadí pavouky na hlavu.
Nebyl jsem si jistý, co mu mám říct. Můj bratr a já jsme měli solidní, dospělý vztah, ale od ukončení vysoké školy jsme se vydali velmi odlišnými cestami. Vycházeli jsme spolu dobře, ale nevěděl jsem, jaké by to bylo, pracovat spolu. Po zvážení jsem však věděl, že není nikdo, komu bych mohl více důvěřovat, že mi kryje záda, kdyby se věci začaly kazit.